Bolivijské Charango APC CHA100

BOLIVEJSKÉ CHARANGO APC CHA100

Charango je malý andský strunný nástroj z rodiny louten, pocházející z prostředí Kečuů a Ajmarů na území Altiplana v období po kolonizaci, kdy Španělé do Jižní Ameriky přinesli evropské strunné nástroje. Nástroj je rozšířen v andských oblastech Bolívie, Peru, Ekvádoru, severního Chile a severozápadní Argentiny, kde je oblíbeným hudebním nástrojem a existuje v mnoha variantách.

Charango, dlouhé přibližně 66 cm, se tradičně vyrábělo z krunýře pásovce (v jihoamerické španělštině nazývaného quirquincho nebo mulita), ale může být vyrobeno i ze dřeva, které je některými považováno za lepší rezonátor. V moderní době se častěji používá dřevo. Charanga určená pro děti může být vyrobena i z kalabasy. Dnes se vyrábí mnoho moderních charang různých typů dřeva. Obvykle má deset strun ve pěti dvojicích, ale existuje mnoho jiných variant.

Charango se hrálo především v tradiční andské hudbě. Hráč na charango se nazývá charanguista.

Ladění

Základní charango má pět párů (nebo kurzů) strun, obvykle laděných GCEAE. Toto ladění (bez ohledu na oktávy) je podobné běžnému C-ladění ukulele nebo venezuelského cuatra, s přidaným druhým párem strun „E“. Na rozdíl od většiny jiných strunných nástrojů je všech deset strun naladěno v jedné oktávě. Pět kurzů je laděno takto (od 5. po 1. kurz): G4 G4 – C5 C5 – E5 E4 – A4 A4 – E5 E5. Někteří charanguisté používají „oktávové“ struny i v jiných párech kromě prostředního. Nejnižší tón je „E“ ve středním (3.) kurzu, předcházený vyššími tóny „g“ (5. kurz) a „c“ (4. kurz), a následovaný ještě vyššími tóny „a“ (2. kurz) a „e“ (1. kurz). Toto ladění se nazývá re-entrantní ladění, protože výška tónů strun nestoupá postupně, ale přechází z vyšších do nižších a zpět do vyšších tónů.

Důsledkem ladění charanga je velmi úzký tónový rozsah většiny akordů, často s mnoha opakovanými tóny, což vytváří překvapivě silný zvuk z tak malého nástroje. Septakordy a nonové akordy znějí třpytivěji než na kytaře díky těsným harmonickým vztahům. Při hře melodie může charanguista vytvářet harfovitý zvuk s těsně znějícími intervaly (podobně jako klavír se sešlápnutým pedálem). Díky těsnému rozestupu tónů mezi strunami (intervaly jako sekundy) může jednoduchý střídavý prstoklad pravé ruky vytvářet velmi rychlé chromatické i diatonické běhy s minimálním pohybem levé ruky po hmatníku. To činí charango nesmírně obratným melodickým nástrojem, zvláště ve srovnání s nástroji, které se obvykle hrají trsátkem.

BOLIVIAN CHARANGO APC CHA100

The charango is a small Andean stringed instrument of the lute family, from the Quechua and Aymara populations in the territory of the Altiplano in post-Colonial times, after European stringed instruments were introduced by the Spanish during colonization. The instrument is widespread throughout the Andean regions of Bolivia, Peru, Ecuador, northern Chile and northwestern Argentina, where it is a popular musical instrument that exists in many variant forms.

About 66 cm (26 in) long, the charango was traditionally made with the shell from the back of an armadillo (called quirquincho or mulita in South American Spanish), but it can also be made of wood, which some believe to be a better resonator. Wood is more commonly used in modern instruments. Charangos for children may also be made from calabash. Many contemporary charangos are now made with different types of wood. It typically has ten strings in five courses of two strings each, but many other variations exist.

The charango was primarily played in traditional Andean music. A charango player is called a charanguista (charanguist).

Tuning

The basic charango has five pairs (or courses) of strings, typically tuned GCEAE. This tuning, disregarding octaves, is similar to the typical C-tuning of the ukulele or the Venezuelan cuatro, with the addition of a second E-course. Unlike most other stringed instruments, all ten strings are tuned inside one octave. The five courses are pitched as follows (from 5th to 1st course): G4 G4 - C5 C5 - E5 E4 - A4 A4 -E5 E5. Some charanguistas use "octave" strings on other pairs in addition to the middle course. Note that the lowest pitch is the "E" string in the middle (3rd) course, preceded by the higher pitched "g" (5th) course and "c" (4th) course, and followed by still higher pitched "a" (2nd) course and "e" (1st) courses. This tuning pattern is known as a re-entrant pattern because the pitches of the strings do not rise steadily from one string or course to the next, but progress from high to low and then back to high pitch again.

The ramifications of the charango tuning are that there is a very narrow tonal range in most chords, often with many pitch duplications, which produces a surprisingly powerful sound from the small instrument. Seventh and ninth chords shimmer more than on a guitar due to the close harmonies. In terms of melody playing, the charanguista can create a harp-like sound with close intervals ringing out (i.e., like a piano with the sustain pedal engaged). With the close pitch spacing across strings (intervals like 2nds), a simple alternating finger-style pattern in the right hand can produce very rapid chromatic and diatonic runs with only minimal movement of the left hand on the fingerboard. This makes the charango an extremely agile melodic instrument, especially when compared to instruments traditionally played with a flat pick.

As with any stringed instrument, tunings for the charango may vary, but the "standardized" tunings most commonly used (for the 10-stringed, five-course version) are:

G#m7 and Gm7 tunings are achieved by tuning a semitone or a full step down, respectively. Em7 is achieved by tuning down by a perfect fourth.